Blíž Evropě v Londýně

V termínu od 1. 10. do 13. 10. 2018 jsem v rámci projektu Erasmus+ „ Blíž Evropě, vstříc kvalitě“, měla jedinečnou příležitost strávit dva týdny v Londýně. Cílem mého pobytu bylo nejen zlepšení jazykové úrovně, ale také zvýšení celkového kulturního přehledu – vybrala jsem si tedy kurz „English and Culture“ na Wimbledon school of English.

V Londýně jsem ocenila jednoduchost a přísnou logiku veřejné dopravy. Jste zde neustále upozorňováni na následující i konečnou stanici vašeho spoje, stejně tak jako na mezeru mezi dveřmi a nástupištěm, ale nikdo mne neupozornil na nedostatečnou výšku držadel a východu mnohých dopravních spojů… Nevadí, není nic cennějšího než vlastní zkušenost.

Užívala jsem si každý moment mého pobytu plný krásných budov, zajímavých cizinců a cizích barev a vůní. Jelikož je Londýn opravdu velkým městem, lidé zde mají tendenci ukazovat více své pravé podstaty a neschovávají se tolik za závojem uniformity. Na zastávce jsem například potkala velmi hezkou dívku, strávila čekání na autobus, stejně tak jako celou cestu, líčením své tváře. Při vystupování jsem ji již nepoznala, ale přesto to bylo hezké setkání, v našem městě, jak víte, si většina lidí nasadí svou masku již doma.

Obdivovala jsem zde ostatně mnoho různě pokřivených tváří – například ty od Picassa v Tate Museu byly velice zajímavé.  Dav cizích tváří mě pak čekal na nádherném nábřeží řeky Temže, kde z anonymity desetimiliónového města vystoupila i jedna tvář známá - potkala jsem zde našeho pana ředitele, věřili byste tomu? Přinutilo mě to přemýšlet nad tím, zda je svět řízen nahodilostí či zákonitostí všeho dění…

Navštívila jsem mnoho zajímavých míst – pocítila jsem nicotnost mého bytí v Britském museu, vstoupila jsem do domu posedlého blázna /Sir John Soaneś Museum/, stejně tak jako do privátních prostor skvělého génia /Freud Museum/, kde jsem mohla prostudovat Freudovu analýzu Dalího „Metamorfózy narcise“.

Zajela jsem si také prohlédnout Oxford, jenž je považován za studnici géniů a jehož historie a architektura je inspirací mnoha současných spisovatelů a filmařů. Viděla jsem zde nádhernou knihovnu a celkově se zde zdálo, že lidé dnes ještě čtou - surfování na mobilu v těchto prostorách připadalo zřejmě nejen mně jaksi nepatřičné.

Hluboce na mě také zapůsobila návštěva Greenwich. Již když jsme vystoupili na zastávce metra ve Waterloo, cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Ocitli jsme se v supermoderní části města a tato futuristická kulisa byla doprovázena klasickou hudbou produkovanou neznámým pouličním umělcem. Navštívili jsme Cutty Sark, Queenś House, National Maritime Museum i Královskou greenwichskou observatoř s přilehlým parkem. Nádherná scenérie architektury minulých století s v pozadí zřetelným futuristickým městem, doprovázená všudypřítomnou hudbou ve mně vyvolaly pocit, jakoby snažení dávných i budoucích generací ladilo v jednom harmonickém celku, celé to završila jímavá interpretace písně „What a Wonderful Word“.  

Každý okamžik v Londýně jsem se snažila vidět, slyšet a cítit – ale jak říká můj oblíbený spisovatel Saint-Exupery „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Je tedy zřejmé, že zkrátka není možné říci vám více…

Mgr. Simona Belanová