Opět úspěšná Božkova kasička 2018

4. ročník soutěže ve finanční gramotnosti pro 5. třídy ZŠ

Věkový průměr naší školy se opět po roce rapidně snížil, šatny se zaplnily růžovými třpytivými nebo naopak výrazně modrými batohy. Chodby byly zase jednou o něco živější a vzduchem létala slova, která mnozí z nás naposledy použili v páté třídě na základní škole. Na každém rohu jste mohli zahlédnout skupinku dětí se svým učitelem, jak nedočkavě přešlapují a čekají na zahájení 4. ročníku soutěže ve finanční gramotnosti pro 5. třídy – Božkovy kasičky.

Kolem deváté hodiny se všichni soutěžící spěšně nahrnuli do auly, kde si vyslechli krátké organizační poučení. Jejich nervozita, soudě podle rychlosti a intenzity okusování nehtů a šoupání nohou, rapidně stoupla.

Ovšem věřím, že toto dětské strachování nebylo ničím v porovnání s nervy, které v tu dobu prožívali žáci Sexty A., jejichž úkolem bylo celou tu aulu dětí udržet na jednom místě tak, aby aula ani děti nebyly na konci soutěže nijak poškozeny.

Věřím ale, že mnohem více než podrobné povídání o celkovém průběhu soutěže, vás bude zajímat informovanost dětí o tématu, okolo kterého se celá soutěž točila – finanční gramotnosti. Dokáže si takový páťák na něco našetřit, jak je to s kapesným a co je podle něj opravdu důležité ke štěstí? Čtěte dál a toto vše se dozvíte.

Donutila tě paní učitelka přihlásit se?

TABITA - No, nedonutila, ale řekla mi to včera.

VANESA- Já jsem chtěla soutěžit sama.

TOMÁŠ - Tady na soutěž? To mě přihlásila sama paní učitelka. Jsem hodně dobrý.

KUBA - Paní učitelka mi řekla, že půjdu, protože jsem dobrý.

Jak ses na soutěž připravoval/a?

TABITA - Spoléhám na to, co už umím.

VANESA- Nám paní učitelka dávala takové pracovní listy ohledně takových těch finančních věcí.

TOMÁŠ- Chodím na doučování matiky, takže spoléhám na sebe.

KUBA- Nijak, jsem připravený ze školy a z domova.

Když dostaneš nějaké peníze, utratíš je hned?

TABITA – Šetřím.

VANESA – Já spořím, totiž odkládám si na nový iPhone 7+ a MacBook Air.

NATÁLKA - No, spíše si šetřím.

TOMÁŠ - Já si vždy odkládám.

KUBA- Dám je do kasičky a potom se v budoucnosti rozhodnu, co s něma udělám.

Když na něco, co zrovna chceš, nemáš, půjčíš si?

TABITA- Nikdy. No, možná jednou jsem si půjčila pětikorunu.

VANESA- To záleží, jak moc tu věc chci a jak dlouho tam ještě bude, ten mobil tam bude ještě dlouho, ale když vidím nějaké hezké tričko, tak prosím taťku.

NATÁLKA- . Záleží, kolik by to stálo. Většinou si půjčuju, ale když to stojí jenom stovku, tak mi to rodiče dají jen tak.

TOMÁŠ- Já si půjčuju.

KUBA- Záleží na co. Kdyby to bylo něco, co bych fakt moc chtěl, našetřil bych a zbytek si pak možná půjčil.

Už ses někdy zadlužil/a?

TABITA- Ne, nikdy.

VANESA- Ne, ne.

TOMÁŠ- Ne, ne, to ne.

KUBA- Ne, vždycky všechno splatím hned.

Půjčuješ druhým? A co úroky?

TABITA- Jo, někdy jo.

VANESA- No, někdy jo, ale jenom minimálně. Jo, úroky chci, kdyby sis ode mě půjčila stovku a měla ji měsíc, musela bys mi vrátit dvě sta (smích).

NATÁLKA- Jo, mamce a taťkovi, mamka chce stovku, taťka by chtěl tři. Úroky po nich chci, ale naši mi je nikdy nedají.

TOMÁŠ- Někdy jo. Úroky ne, ale dávám si pozor, aby mi to vrátili.

KUBA- Jo. Ale nechci více, někdy chci míň, a někdy zase celou částku. Když si půjčíš třeba dvacet korun, tak je chci zpátky, ale když je to více, tak mi to nemusíš vracet všechno.

Je ke štěstí nutné mít hodně peněz?

TABITA- Ne. Důležité je dělat, co tě baví.

VANESA- Hodně ne, ale jsou třeba, protože nechci dopadnout tak, že budu bez jídla, že si nebudu moct koupit nové oblečení, že nebudu mít na kredit a třeba v dospělosti by to bylo úplně blbé.

NATÁLKA- Peníze jsou důležité, ale nesmí být nejdůležitější.

TOMÁŠ- Tak záleží, někdy stačí k dobrému životu štěstí a někdy i ty peníze. Já mám rád svoje koníčky, ale někdo je šťastný kvůli penězům, někdo kvůli lásce nebo sportu.

KUBA- Asi ne. Peníze jsou průměrně důležité.