Hlas kraje a paměti: beseda s Karin Lednickou

Dne 10. února 2026 jsme v roce významného 105. výročí na našem gymnáziu přivítali významnou českou spisovatelku, publicistku a filantropku Karin Lednickou, autorku oceňované trilogie Šikmý kostel a knihy Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie. Besedu profesionálně moderoval Vojtěch Habart, student 3.A, který svými promyšlenými a tematicky mnohovrstevnatými otázkami umožnil nahlédnout do zákulisí tvorby jedné z nejvýznamnějších současných českých autorek.

Beseda umožnila přítomným posluchačům pochopit historii a identitu místního regionu, který se stále vyrovnává s bolestivými kapitolami našich dějin. Témata o hornictví, zaniklých městech i síle lidského odhodlání v úvodní části besedy rezonovala v právě aktuálně ukončené činnosti dolu ČSM. Z autorčiných výpovědí je patrné dojetí vyvolané touto událostí. Velký zájem vzbudilo i téma zaniklých měst a současných sporů o průmyslovou výstavbu v okolí šikmého kostela.

Jak vznikl Šikmý kostel či Životice? Výzkumem, který nikdy nekončí. Popis spisovatelčiny práce s historickými prameny ukázal rozdíly v přípravě jednotlivých titulů. Zvláštní pozornost věnovala jazykové stránce – výrazivu postav, místním nářečím a autenticitě dialogů. Pro studenty, kteří se zajímají o psaní, nabídla i několik doporučení: trpělivost, pokoru při práci s informacemi a odvahu vydržet i v momentech, kdy se text zdánlivě nehýbe kupředu.

Obsáhlá část besedy se věnovala knize Životice, která propojuje historická fakta se svědectvími pamětníků. Autorka vysvětlila, proč zvolila kombinaci faktografie a literárního vyprávění:

„Tragédie je vždycky abstraktní, dokud nemá lidskou tvář. A já jsem chtěla, aby ji měla.“

Hovořilo se také o citlivém tématu nacionalismu, proměnlivé identitě postav a reakcích čtenářů. Na otázku, zda se setkala s agresivní odezvou, odpověděla zcela otevřeně a popsala, jak hluboko mohou staré křivdy stále zasahovat do současnosti. Zajímavým momentem byla i diskuse o tom, jak se o Životické tragédii mluvilo v době komunismu – autorčiny osobní vzpomínky na školní návštěvu památníku plasticky vykreslují tehdejší ideologický výklad.

V závěru besedy Karin Lednická naznačila, zda se někdy vrátí k Šikmému kostelu. Přestože je trilogie uzavřena, autorka přiznala, že „příběh není nikdy úplně dopsán“. Toto inspirativní setkání bylo pro všechny nejen literárním zážitkem, ale i hlubokou připomínkou toho, že minulost není mrtvá – stále formuje náš pohled na svět, naše rozhodování i způsob, jakým sami sebe vnímáme.

Mgr. Štěpánka Křípalová Ďurinová