Lyžování, smích a dobrodružství aneb Tercie A na horách

Je libo sluníčko? Sníh? Ledovka? Zima? Jaro? Lívance či svíčková? Geografické okénko anebo pár nových modřin? Tak tohle všechno se dá zažít na lyžařském kurzu. A tento rok si naše třída 3.TA všechny tyto dokonalosti zažila na vlastní kůži.

Během nedělního odpoledne už všichni nedočkavě vyhlíží autobus, který má odvézt smečku odvážlivců na místo určení – valašská Karolinka. Jsme na místě, ubytovat, poznat okolí, okusit místní kuchyni a spát, pod polštáři nabroušené lyže a čerstvě koupené hole.

Následující dny se odehrávají na sjezdovce. Po rozdělení divoké zvěře do tří kmenových lyžařských skupin už si každá tlupa žije svým vlastním životem.

První skupina od prvního do posledního dne statně sjíždí kopec, vybrušuje svou techniku, hrany lyží a trpělivost své instruktorky a v pátek se na svahu prohání několik téměř profesionálních lyžařů.

Oddíl číslo dvě zdokonaluje svou techniku a s jazyky na vestě se snaží dorovnat svým spolužákům z jedničky. Pomalými krůčky (čti sjezdy) se dostávají přes smýkaný, paralelní a řezaný oblouk k lyžařské dokonalosti.

Třetí oddíl je rozvážnější a dává si na čas. První den zjišťuje, kde je špička lyží, a seznamuje se se stavem sjezdovky a kvalitou sněhu – vše značka ideál, je na čase vyrazit obhlídnout terén menšího svahu. Druhý den si už dřevěná prkýnka umí správně nasadit a první hrdinové sjíždí smrtelně nebezpečnou modrou sjezdovku, následují je další a další.

Poslední den se po ski areálu prohání dvacet devět nebojácných supersonických čar, které by se bezesporu mohly rovnat s Bankem či Záhrobskou.

Pokud se naši božkovští olympionici neproháněli po sjezdovce, učili se řemeslu a poznávali okolí. Díky nabytým zkušenostem v místní sklárně s prstem v nose vybrousí jakékoliv sklo a bez váhání poznají Vsetínskou Bečvu či Raťkovské domečky.

Celý týden utekl jako voda, ale vzpomínky na něj zůstanou ještě dlouho, tak jako bolavá kolena. Kurz nebyl jen o sportovních výkonech, ale hlavně o příjemných dnech v kolektivu, překonávání vlastních hranic a nekonečných dávkách smíchu. Penzion Sklář se pro nás stal druhým domovem a každý si odtud odváží něco, co mu zůstane – ať už jsou to zážitky, nové dovednosti nebo i pár pěkných modráčků, na které se bude vzpomínat s úsměvem.

Mgr. Marcela Cieslarová