Století českého gymnázia v Českém Těšíně

ÚVOD 

Jestliže chceme nastínit příčiny vzniku naší školy v roce 1921, je potřeba se ohlédnout   do vzdálenější minulosti, konkrétně do 19. století, kdy území Těšínského knížectví prošlo výraznou hospodářskou proměnou způsobenou průmyslovou revolucí. Tehdy se tato vyloženě zemědělská oblast výrazně mění v oblast průmyslovou s podstatným zastoupením černouhelných dolů a hutí. Místní velkoprůmysl se vyžádal značné množství pracovních sil, které do našeho kraje přicházely z jiných oblastí rakousko-uherské monarchie. To se samozřejmě odrazilo v národnostní struktuře místního obyvatelstva, tedy i v oblasti školství. 

Výrazně roste počet škol s německým a později i polským vyučovacím jazykem na úkor škol českých (moravských), ať už se jednalo o školy národní (obecné a měšťanské), tak i o školy střední. V roce 1869 byla v Předlitavsku zavedena povinná osmiletá školní docházka (tzv. Hasnerův zákon). Tehdejší Ministerstvo kultu a vyučování a jemu podřízené instituce však nesledovaly poměr zastoupení škol z hlediska národnostního, nýbrž z hlediska počtu žáků a studentů v dané oblasti, což vyvolávalo problém v krajích národnostně smíšených. Nezřídka se tak stávalo, že děti z vyloženě českých rodin navštěvovaly školu německou jen proto, aby v budoucnu dosáhly lepšího sociálního postavení. Úkolem českých vlasteneckých spolků a institucí proto bylo, aby posilovaly v těchto oblastech český živel.  Ve Slezsku se jednalo o Matici opavskou, založenou v roce 1877, z jejíž iniciativy vznikla v regionu vůbec první česká škola gymnaziálního typu, a to Matiční české reálné gymnázium (nyní Mendelovo gymnázium). Další institucí tohoto typu s působností pro celé české země se stala Ústřední matice školská, založená v roce 1880, která sídlila v Praze. Její založení bylo reakcí na vznik svého protipólu, Deutscher Schulvereinu, ve stejném roce. Oba národní obranné spolky se snažily podporovat školství – Ústřední matice školská odvrácením „germanizace” českých dětí a Deutscher Schulverein zastavením „čechizace” dětí německých. 

 Speciálně pro oblast Těšínska vzniká v roce 1898 pro podporu českého školství a osvětové práce Matice osvěty lidové pro Těšínské knížectví se sídlem v Těšíně, od roku 1908 ve Slezské (Polské) Ostravě. Této instituci se podařilo do vypuknutí l. světové války, v několika případech za pomoci Ústřední matice školské, zřídit 14 mateřských škol, 8 škol obecných a dívčí měšťanskou školu v Lazích (1909). V oblasti středního školství se zasloužila o vznik českého reálného gymnázia v Orlové (1908), hospodyňské a kuchařské školy taktéž v Orlové (1910) a dívčího lycea ve Slezské (Polské) Ostravě (1911).   

Část první: VZNIK A PRVNÍ LÉTA 

Vznik první Československé republiky po světové válce neprobíhal zrovna poklidným způsobem. V pohraničí českých zemí a na jižním Slovensku proběhly v průběhu listopadu a prosince 1918 iredentistické snahy německého a maďarského obyvatelstva, které si vynutily vojenských zásah čs. ústředních orgánů. Na Těšínsku počátkem roku 1919 proběhl československo-polský vojenský konflikt o tuto oblast, následovalo pak období stupňujících se národnostních vášní v souvislosti s nikdy nerealizovaným plebiscitem. Vše nakonec vyřešily velmoci rozhodnutím Rady velvyslanců v belgickém lázeňském městě Spa 28. července 1920, kdy bylo Těšínské Slezsko rozděleno mezi oba nástupnické státy, Československo a Polsko. V souvislosti s rozdělením těšínského území došlo i k rozdělení samotného města. Na území nově vzniklého Českého Těšína zůstala ze školských zařízení pouze německá obecná škola chlapecká a dívčí, která zde působila již od roku 1882 (do roku 1929 pak v jejím objektu sídlil okresní úřad a soud, nyní ZUŠ Pavla Kalety). Tato skutečnost odrážela národnostní strukturu obyvatel města, kde žil značný počet německého obyvatelstva. Češi i Poláci si tehdy vymohli své první veřejné obecné školy. Česká škola byla zpočátku umístěna v přízemí kláštera Boromejek na Frýdecké ulici a nové školní budovy se dočkala až v roce 1924, kde již pak působila vedle školy obecné i škola měšťanská. Poláci se dočkali nové budovy obecné a měšťanské školy o rok později. 

       Myšlenkou uvést do života v nově vzniklém městě českou střední školu se začala zabývat Slezská matice osvěty lidové. Již v dubnu 1921 čs. vláda rozhodla zřídit státní České státní reformní reálné gymnasium v Novém Bohumíně, ale o zřízení školy obdobného typu v Českém Těšíně se uvažovalo až pro pozdější období, neboť „české elementární školství je nedostatečně vybudované“. Nově vzniklý Český Těšín neměl ani stálé sídlo pro své zastupitelstvo, které se v prvních měsících od vzniku města scházelo ve výčepu restaurace   U Bobka (nyní Slavoj). Navíc ve městě vládla bytová nouze, takže problém byl i s umístěním školy. Zde opět zapracovali místní národní činitelé a nakonec se podařilo pronajmout pravou polovinu přízemí domu č. 8, kde sídlila „Vnucená správa bývalých arciknížecích statků panství Frýdeckého a komory Těšínské“ v dnešních Masarykových sadech. Aniž by došlo ke schválení nově zřízené školy, uskutečnil se v jarních měsících zápis do budoucího gymnázia, jenž v Českém Těšíně a okolí provedl řídící učitel obecné školy Josef Kohut a v třineckém obvodu správce poštovního úřadu Alois Nesvadba. Poté podalo ústředí Matice dne 22. července 1921 prezidiu Ministerstva školství a národní osvěty v Praze žádost o urychlené vydání povolení ke zřízení gymnázia, kterou však kupodivu 22. srpna téhož roku zamítlo pro „nedostatek průkazných dokladů, pro nepředložení organizačního statutu ústavu a pro ožehavé národnostní poměry ve městě i v okrese“. Matice se proto obrátila s žádostí o pomoc na Ústřední matici školskou v Praze a na politické činitele, přičemž na ně interpelovali i zástupci venkova. 

         Tato aktivita nakonec zabrala a 2. září 1921 přišlo telegraficky z ministerstva povolení otevřít soukromé České reformní reálné gymnasium Slezské matice osvěty lidové v Českém Těšíně, a to zpětně od předchozího dne. Ředitelem školy byl jmenován Karel Svoboda, dosavadní profesor na českém státním reálném gymnáziu v Orlové. Dne 3. září se konaly přijímací zkoušky a do dvou tříd primy bylo přijato 69 žáků. Dne 5. září se pak v klášteře Boromejek na Frýdecké ulici konala skromná oslava u příležitosti vzniku školy.  

Profesorský sbor ve druhém roce ústavu

V průběhu prvního školního roku došlo k personální změně na postu ředitele, kdy od 1. března 1922 vystřídal Karla Svobodu Konstantin Petřík, profesor státního reálného gymnázia v Hranicích. V prvním školním roce zde působili 2 stálí profesoři – Metoděj Tesař a Karel Sobek – a v roli vedlejších a výpomocných učitelů Vlastimil Průša z reálného gymnázia v Orlové, Vítězslava Hájková, Magda Vozihnojová a Vladislav Křesťan z české obecné školy v Českém Těšíně. Posledně jmenovaný na konci školního roku ze sboru vystoupil. V následujícím školním roce se počet žáků rozrostl. Do primy bylo zapsáno 98 žáků a do sekundy 73 žáků, celkem tedy 171 studentů. Z toho důvodu byl v přízemí levé části domu č. 8 adaptován čtyřpokojový byt na tři nové učebny a kreslírnu. Rozrostl se rovněž profesorský sbor. Nastoupili: dr. Ladislav Dlouhý z reálného gymnázia v Kyjově; Jan Vašátko, profesor z reálného gymnázia v Praze-Holešovicích; Václav Švec, profesor státního učitelského ústavu ze Slezské Ostravy; dr. Emilie Formanová-Nováková; Bohumil Macák a Jan Geryk. Celkový počet profesorského kádru tvořil 12 členů, z toho 9 stálých vyučujících pro povinné předměty a 3 vyučující pro předměty nepovinné. Školník Josef Rucký pak doplňoval stav pracovníků školy na 13, a to až do mnichovských událostí roku 1938. 

První studenti a profesorský sbor

Právě tento profesorský kádr mohl již ve druhém roce existence školy rozvinout rozsáhlou mimoškolní činnost, a to přednáškami v různých korporacích ve městě a okolí. V tomto roce se rovněž studenti a profesoři poprvé představili na veřejnosti, a to první akademií, která se konala 18. března 1923 v sále městské Střelnice. Výtěžek z této akce pak byl věnován „Spolku pro podporování nemajetných studujících“ při gymnáziu, který vznikl v únoru 1923 z podnětu Slezské matice osvěty lidové pro studenty z nemajetných rodin, kteří ve škole tvořili většinu. Spolek měl na starosti knihovnu, vyživovací akci pro přespolní žáky ve svépomocně zřízené školní kuchyni nebo v dobře situovaných rodinách příznivců školy, ošacovací akci, jednorázovou finanční podporu a péči o prázdninové zotavení žactva. Je zapotřebí uvést, že Československo v té době postihla poválečná krize (1919 – 1923).  O zdravotní stav studentů se staral dr. J. Kobierski a léky rozdával sociálně slabým studentům lékárník dr. A. Novotný. Nemajetným studentům byly rovněž zdarma poskytovány učebnice. 

Práce profesorského sboru byla v prvních letech existence školy neobyčejně těžká a náročná, a to právě z důvodů sociálních, kdy ne všichni žáci mohli školu pravidelně navštěvovat. Proto byly pro ně zavedeny odpolední kursy českého jazyka.  Všestranná činnost učitelů i fakt, že ředitel školy byl jmenován vládním komisařem města, ve výsledku znamenaly, že škola má plné právo na svou existenci a na postátnění,  ke kterému došlo v červenci 1923, což byl velmi důležitý mezník v jejím dalším rozvoji.  

(Pokračování příště)  

ZDROJE

1) Pod vlastní krov! Památník k otevření vlastní budovy státního československého reálného gymnasia v Českém Těšíně. Vlastní náklad, Tiskárna a nakladatelství Karel Prochaska, Český Těšín 1935

2) Kronika školy 1953 – 1967

3) Jubilejní sborník. Sdružení rodičů a přátel školy při gymnasiu s výborem pro oslavy gymnasia v Českém Těšíně, Český Těšín 1971