Století českého gymnázia v Českém Těšíně

Část sedmá: ČAS PLANÝCH NADĚJÍ A ZVRAT

     Počátkem 80. let pokračovala normalizace svým pomalým tempem a nikdo ani nedoufal, že se něco změní k lepšímu. Ve výuce se „plnily“ závěry stranických sjezdů, propagovala se komunistická světonázorová výchova a výchova k ateismu. Zcela běžnou povinností středních škol se stalo získávání zájemců o studium na vysokých vojenských školách, ale přitom stanovené náborové kvóty se nedařilo plnit. Jako nešťastná se jevila nová koncepce školské výuky z roku 1976, kdy byly zavedeny na dosud všeobecně vzdělávací typ škol úzce specializované odborné předměty „zajištěné“ nedostatečnou praxí. Zmizelo klasické dělení tříd na větve humanitní a přírodovědné, do popředí se dostávaly především předměty technického charakteru. Došlo k odstranění výtvarné a hudební výchovy. Gymnázia však nebyla schopna připravovat ani kvalitní odborníky do výroby (každý podnik dával přednost absolventu průmyslové školy), ani kvalitní uchazeče o studium na vysokých školách. A tak obecně zájem o studium na gymnáziích klesal a ze škol výběrových se postupně stávaly „zaopatřovací ústavy“. Vedle schopných uchazečů se totiž objevovali i ti, kteří se již nikam nedostali.

     Na tuto neblahou skutečnost bylo na naší škole poukázáno již v prosinci 1984, kdy se v aule setkali představitelé okresního výboru strany, krajské školní inspekce a pedagogů školy a hovořilo se o mj. o degradaci gymnázií v této nové školské soustavě. Reakce ze strany nadřízených orgánů však byla nulová. Jediným „pozitivem“ se stala skutečnost, že v rámci ZVOP byl od školního roku 1987/1988 zaveden nový obor Kulturně výchovná činnost, který měl zabránit pokračující degradaci humanitních předmětů, což však bylo jen slabou náplastí.

     Ředitelka školy se proto snažila získat co nejkvalitnější uchazeče různými způsoby. Došlo k navázání užšího kontaktu gymnázia s českotěšínskými základními školami, a to jak na úrovni vedení škol, tak na úrovni společných předmětových komisí v oblasti českého jazyka, ruského jazyka a matematiky. Velký přínos zaznamenal Den otevřených dveří určený pro žáky 8. tříd, který byl na naší škole zaveden od školního roku 1987/1988 a trvá dodnes. Ve stejném školním roce byla zahájena spolupráce s Pedagogickou fakultou v Ostravě a o rok později i s Vysokou školou báňskou. Postupně se ustupovalo od masivního získávání nových uchazečů a počet tříd postupně klesal z šestnácti na třináct, ve školním roce 1986/1987 dokonce na dvanáct, dávala se tedy přednost kvalitě před kvantitou.

     Nová koncepce výuky se negativně promítla i do pedagogické práce, ve školách začali učit externí vyučující, mnohdy bez potřebného pedagogického a psychologického vzdělání. Navíc tím rostly náklady na mzdy. Komunistická vláda to vyřešila velmi kulantně. Od školního roku 1982/1983 se za zvýšený počet odučených hodin odměňovalo pouze osobními příplatky do výše 10 % platu, ale pouze u 9 vyučujících, zbytku byly vyplaceny jednorázové odměny ve výši 1 000 Kčs. Odbornou praxi zajišťovaly nadále Třinecké železárny, Restaurace Karviná a družstevní podnik Jednota. Aby experimentů ve školství nebylo málo, v dubnu 1984 byla přijata nová výchovně vzdělávací koncepce, v jejímž rámci byla zavedena povinná desetiletá školní docházka. Od školního roku 1984/1985 byli poprvé na škole všichni žáci z osmých tříd.

     I přes tato negativa žila naše škola dál svým každodenním životem. Vedle hlavní výchovně vzdělávací náplně fungovalo 15 zájmových kroužků nejrůznějšího charakteru, např. fotografický, recitační, dramatický, taneční, šachový, pěvecký sbor pod vedením externího vyučujícího dr. A. Suchanka a nejrůznější kroužky sportovní. Vycházely studentské časopisy, z nichž nejznámější byla Pralinka. Od školního roku 1980/1981 byla zavedena hezká tradice – pravidelná účast našich studentů a pedagogů na pochodu Mánesovou stezkou. Od školního roku 1981/1982 se lyžařské a branné kursy stabilně konaly ve Velkých Karlovicích. Škola nadále organizovala soutěže, např. ve Středoškolské odborné činnosti nebo lehkoatletickou Studentskou laťku. Každoročně se konaly školní plesy, akademie, zdařilé byly Kursy tance a společenské výchovy.

     Studenti českotěšínského gymnázia se samozřejmě zapojili do nejrůznějších oborových soutěží na úrovni okresních a krajských kol, a někteří byli dokonce úspěšní v kolech národních či celostátních. A právě o těch bych se rád zmínil. V roce 1982 se stal Martin Dorda úspěšným řešitelem celostátního kola fyzikální olympiády. V roce 1984 získal Česlav Veit 2. místo v národním kole ve sportovní gymnastice. Martin Brzuchanski byl úspěšným účastníkem celostátního kola středoškolské odborné činnosti v Nitře v kategorii učebních pomůcek na téma: Mikrofotografie v amatérských podmínkách a její využití. V roce 1985 získala Pavla Baronová významné ocenění v celorepublikové literární soutěži. V roce 1986 se Tomáš Javorek stal úspěšným řešitelem celostátního kola chemické olympiády, v roce 1988 byly Karin Blahutová a Ivana Lupová oceněny v národním kole literární soutěže Strážnice Marie Kudeříkové, Marian Heczko se úspěšně účastnil národního kola soutěže ve znalostech francouzského jazyka a Ivo Janáček byl úspěšný v celostátním kole korespondenční soutěže v programování. V roce 1989 získala Regina Eichlerová ocenění v národním kole literární soutěže Strážnice Marie Kudeříkové a v ústředním kole recitační soutěže Wolkrův Prostějov.

     Nezapomínalo se ani na školní jubilea. Školní rok 1980/1981 se nesl ve znamení oslav 60letého výročí vzniku školy, které proběhly ve dnech 8. až 10. května 1981. Stejně jako před deseti lety se konala slavnostní akademie, došlo k uspořádání výstavy v síni tradic, byl vydán sborník a nově pak jubilejní odznaky. Slavnostní večeře se odehrála v kavárně Piast a ve městě na různých místech se konala abiturientská setkání. O 5 let později, poněkud ve skromnějším duchu, proběhly oslavy 65. výročí založení školy, kdy vyšel útlý almanach, byly vydány vlaječky, uskutečnila se školní akademie a rovněž se konaly abiturientské večírky.

     Od února 1982 až do prosince 1984 probíhala za plného provozu (s výjimkou maturit) další etapa generální opravy budovy gymnázia, kterou velmi pomalým tempem zajišťoval tehdejší Okresní stavební podnik v Karviné. V jejím rámci došlo k výměně všech oken, opravě střechy a venkovní fasády a k renovaci zelených ploch před školou. Došlo i k úpravě interiéru školy, kdy byla po dlouhé době zprovozněna kuchyně s jídelnou a stěny chodeb byly obloženy versalitem. Celá generální oprava objektu byla hrazena z prostředků tehdejšího Severomoravského kraje a její náklady činily přibližně 6 miliónů korun. V roce 1986 byl objekt školy prohlášen za kulturní památku ve funkcionalistickém stylu.

     Ve 2. polovině 80. let došlo rovněž k modernizaci některých odborných učeben. V souvislosti s výukou ZVOP vznikla ve školním roce 1987/1988 první učebna s 9 osmibitovými počítači IQ 151. Ve stejném roce došlo k modernizaci laboratoře fyziky s jedním počítačem a televizory pro videoprojekci. Z iniciativy Ing. Jaroslava Ochodka byla ve školním roce 1988/1989 v učebně výpočetní techniky instalována síť Felnet. Pro výuku biologie byla postupně upravena laboratoř a zřízena odborná učebna. Ve třídách došlo od školního roku 1986/1987 k instalaci zpětných projektorů (MEOTARŮ).

     Vzhledem k narůstajícímu počtu studentů vznikl problém s dosavadní tělocvičnou, která již kapacitně nestačila potřebám výuky tělesné výchovy a dalších sportovních aktivit. Přistoupilo se proto k výstavbě nové montované tělocvičny BIOS na hřišti školy, a to v rámci tzv. Akce Z. Stavba byla zahájena v roce 1986 a celý objekt měl být dokončen v říjnu 1989, ale dokončovací práce se protahovaly. Teprve 22. prosince 1989 bylo zahájeno kolaudační řízení, které probíhalo až do počátku roku 1990, kdy byl celý objekt zprovozněn.

     Jestliže se v naší společnosti stav normalizační nehybnosti stal každodenním stereotypem a zdálo se, že to tak zůstane navždy, přece jen v polovině 80. let svitla naděje, že dojde ke změnám. Tou jiskřičkou bylo zvolení Michaila Gorbačova do funkce nejvyššího představitele Sovětského svazu v květnu 1985. Pokusil se totiž reformovat stagnující komunistickou stranu a státní ekonomiku změnami zahájenými v únoru 1986. U mnoha lidí v Československu, svitla naděje, že nastanou lepší časy. Velmi brzy se staly populární hesla jako glasnosť („otevřenost“) a perestrojka („přestavba“). Čas však ukázal, že to byly naděje plané. Jasným důkazem byla Gorbačovova první návštěva Československa ve funkci nové hlavy státu v dubnu 1987, kdy se veřejně nevyjádřil k invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a v podstatě tak podržel stávající normalizátory u moci.

     Vývoj však nešlo zastavit a pojmy perestrojka a glasnosť se čím dál častěji promítaly do života celé naší společnosti, a tedy i naší školy. Naprosto jasně to dokládá Pedagogicko-organizační opatření pro školy ve školním roce 1988/1989, kde se již nehovoří o plnění závěru stranických sjezdů, komunistické výchově a výchově k ateismu, ale o „…vytváření širokého prostoru pro rozvoj nadání a talentu žáků, prosazování jejich aktivního přístupu k osvojování učiva, podporování samostatnosti, iniciativy a tvořivosti a poskytování podnětů pro seberealizaci každého mladého člověka.“ Naprosto jasně se ukázalo, že orientace našeho školství se začala pomalu měnit. Vše ale urychlily listopadové události roku 1989 v Praze. Samozřejmě že na naší škole stejně jako všude jinde vyvolaly ohlas prvotně u studentů. Již koncem téhož měsíce vzniklo na naší škole Studentské fórum ve složení Marcela Suchanková, Kateřina Kostková, Kateřina Králová, Maxim Pindur a Radek Zwierzyna, následně pak byla rozpuštěna školská organizace SSM. Na počátku prosince 1989 pak vzniklo na škole Občanské fórum tvořené pedagogy: Hynkem Pospíšilem, Alenou Hasákovou, Alenou Holubcovou, Miroslavem Filipcem a Radkem Vémolou. Na programu dne se stala volba nového vedení školy a přepracování plánu práce pro zbytek školního roku 1989/1990.

     Nastala doba mnohdy překotných změn, které je možno nazvat „divoké devadesátky“ a ty budou tématem dalšího dílu.

(Pokračování příště)

Zdroje

1) Kronika školy 1967–1994

2) Almanach k 70. výročí založení gymnázia v Českém Těšíně 1921–1991, Těšínská tiskárna, s. p. 1991

3) Fotoarchiv školy

Mgr. Václav Labaj