Turisťák septimy a 3. A

Ve dnech 3.6.-7.6.2024 se třídy septima a 3.A zúčastnily sportovně turistického kurzu ve Velkých Karlovicích. Pět dnů nabitých aktivitami strávili v horském hotelu Kyčerka pod taktovkou Mgr. Martina Vlčka, Mgr. Denisy Kufové a Mgr. Richarda Moldrzyka.

Po příjezdu do Velkých Karlovic v dopoledních hodinách jsme neztráceli čas a vydali se na 14kilometrovou túru po okolních kopcích. Přestože se nedá říct, že by nám v pondělí počasí přímo přálo, moc jsme nezmokli a odpoledne vyčkali do večeře na svých pokojích. Večer nás pozdravila průtrž mračen a deštivé počasí se drželo i celé úterý. První část dne si vzala na starost Mgr. Denisa Kufová a dopoledne nás zabavila při vědomostním a dovednostním zápolení pod střechou hotelu. Po obědě se část kurzu odebrala na nedaleký bazén a ostatní relaxovali na Kyčerce.

Středa byla o něco akčnější. Už od rána nám krásně svítilo sluníčko, takže se část studentů vydala na elektrokolech do Vsetína, část na lezeckou stěnu a zipline do nedaleké Karolinky a zbytek začal trénovat střelbu ze vzduchovky na čtvrteční duatlon. V průběhu dne a čtvrtečního dopoledne se všechny skupiny prostřídaly a mohl tedy začít první „vážnější“ závod – duatlon. Za slunce mocně pražícího na trať se rozběhli první závodníci. Jak to tak bývá, holky mají přednost, takže absolvovaly běžecký okruh a střelbu vleže i vestoje jako první. Kluci následovali hned po nich s jediným rozdílem - jedním navíc uběhnutým kolečkem. Znaveni závodem jsme usedli k večernímu táboráku a nutno dodat, že někteří u něj moc dlouho nevydrželi. Vzali si míč a šli ze sebe vydat poslední zbytky energie na hřiště, zatímco je ostatní za opékání špekáčku po očku pozorovali. Od ohně nás vyhnala bouřka, která ale nechala své mraky vypršet přes noc, a tak jsme se probudili do krásného pátečního rána.

Po tom, co jsme dali do pořádku naše pokoje a zabalili kufry, nás čekalo poslední klání kurzu – orientační běh. Podle výsledků duatlonu jsme byli rozděleni do dvojic, dostali jsme papírovou mapu a lístek na zaznamenávání stanovišť a byli vypuštěni do divočiny. Ke konci už to spíše vypadalo jako skupinová práce, protože jsme 6. stanoviště nemohli najít, ale nakonec jsme udělali kleštičkami dírky i do poslední kolonky soutěžního lístku a zdárně tak závod dokončili. Po obědě jsme zmoženi nejen turistickými a sportovními aktivitami, ale i hraním společenských her, vymýšlením zábavy pro jednu či druhou třídu a neustálým smíchem, nastoupili do autobusu a spokojeně proklimbali cestu domů.

Karolína Fiedorová, 7. SpA