Třetí výměnný pobyt na Lycée André Malraux v Remiremontu 24. 3.–1. 4. 2017 (Lotrinsko, Francie)

Krátká reportáž z dlouhé cesty

Den prvý – sobota 25. 3. 2017

Cesta sice daleká, cíl však jasný: Remiremont, město v srdci Vogéz na severovýchodě Francie. Po nočním přejezdu jsme v sobotu dopoledne dorazili na místo. V areálu gymnázia André Malraux se to lidmi jen hemžilo. Nejenom že byl den otevřených dveří, který přitáhl zájemce o studium z celého širokého okolí, ale skupinka dvaceti dvou stávajících žáků s rodiči netrpělivě očekávala příjezd svých nových kamarádů. Tréma z prvního setkání, nesmělé úsměvy a váhavá objetí, mnozí se poznali hned, jakmile jsme vystoupili z autobusu, přestože se znali pouze virtuálně díky internetu.

Říká se, že nejlepší způsob jak se naučit plavat, je hodit člověka přímo do vody, tak jsme se tohoto pravidla drželi. Francouzské rodiny vzápětí odjely se svými českými hosty do jejich domovů, které se na týden staly také jejich domovem.

Den druhý – neděle 26. 3. 2017

Tento den zůstává tak trochu zahalen tajemstvím. Každá rodina připravila vlastní program pro své „dočasně adoptované“ dítě. Víme jen z doslechu, že to byly výlety do okolních měst, procházky po horách či kolem nedalekého jezera, bowling... A hlavně to byly první zkušenosti s praktickou francouzštinou, a když to zrovna nešlo, byla tady pořád ještě angličtina, která pomohla v případě nejvyšší nouze.

Den třetí – pondělí 27. 3. 2017

Hned na úvod pracovního týdne byl na programu celodenní výlet do Verdunu, místa neblaze proslulého nejkrvavějšími boji první světové války, kdy v roce 1916 zemřelo v zákopech téměř milion vojáků za pouhých tři sta dní. Prohlídka interaktivních prostor nového památníku této bitvy nás uvedla do reality díky výstavě doplněné filmovými a zvukovými sekvencemi. V kostnici jako v katedrále ticha jsme cítili tu tíhu lidského osudu a při stoupání po schodech do věže byl vzduch prosycen úctou k padlým mužům. Vyhlídka na rozsáhlý hřbitov padlých a následná procházka mezi bílými kříži nás nenechaly na pochybách, že se jedná o místo nejvyšší piety.

Abychom tíživou atmosféru dne alespoň trochu odlehčili, cestou zpět jsme v autobusu zpívali české a francouzské písně.

Den čtvrtý – úterý 28. 3. 2017

Zde si můžete prohlédnout prezentaci Matěje Latky (septima), která doprovázela naše divadelní scénky z české historie:https://prezi.com/lwxmy_vtymws/historie-de-la-republique-tcheque/

Tento den jsme se měli předvést v nejlepším světle. Stalo se již tradicí, že na výměnný pobyt se nejezdí pouze za zábavou, ale že se má odvést také nějaká práce. Cílem je kulturní sblížení obou národností, vzájemné poznání historie, geografie... Pro tuto výměnu jsme si připravili deset divadelních scének z českých dějin ve francouzštině. To, na čem jsme všichni společně od ledna pracovali, mělo uzřít světlo světa. Scénáře byly napsány a přeloženy, zkoušky probíhaly se zápalem profesionálních herců, rekvizity a kostýmy jsme si vezli s sebou, role jsme uměli zpaměti, nebylo čeho se obávat. A tak jsme Francouzům objasnili původ lva a orlice ve státním znaku, praotec Čech se usadil na Řípu, Libuše založila s Přemyslem první český královský rod. Hned po nich zbudovali tři bratři Těšín, symbolicky jsme zavraždili patrona českých zemí sv. Václava, Karel IV. se čtyřikrát oženil a postavil svůj most. Také jsme upálili Jana Husa, Jan Amos Komenský předvedl, jak vypadá škola hrou, a Zikmund Freud předvedl brilantní seanci psychoanalýzy. Závěrečný obraz vyrazil divákům dech. Postupně před nimi defilovaly dějiny 20. století: T. G. Masaryk, komunismus a socialismus s lidskou tváří, rok 1968 a Pražské jaro, Milan Kundera, Karel Kryl a Marta Kubišová, Charta 77 až k sametové revoluci a prvnímu prezidentovi svobodného Československa Václavu Havlovi.

Také francouzští žáci si pro nás připravili výjevy z francouzské historie. Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, jejich scénky byly v angličtině. Celé dopoledne zněl školní amfiteátr potleskem a slovy vzájemného obdivu a uznání.

Po kulturním zážitku jsme se společně najedli ve školní jídelně a odpoledne byla pro nás nachystána prohlídka historické části Remiremontu s průvodcem, která vyvrcholila oficiálním přijetím starostou na radnici města.

Den pátý – středa 29. 3. 2017

Alespoň částečně odpočinkový den v polovině týdne s sebou přinesl dopolední návštěvu geologického muzea Terrae Genesis. Výstava minerálů a hornin, čarovný sál s ultrafialovým zářením, sbírka fosilií a zejména zkamenělý otisk stopy vogézského dinosaura nám potvrdily, že Vogézy jsou opravdu výjimečným místem. Odpolední pobyt v rodinách nám pomohl načerpat sílu pro zbytek týdne.

Den šestý – čtvrtek 30. 3. 2017

Něco málo přes hodinu trvala cesta autobusem do univerzitního města Nancy. Začali jsme prohlídkou všech třech náměstí zařazených na seznam světového dědictví UNESCO. To nejkrásnější, v jehož středu se hrdě tyčí socha polského krále a vévody lotrinského Stanislava, nás okouzlilo svým zlatobílým šatem. S obrazy malířských mistrů jsme se seznámili v Muzeu umění, s historií oblasti v Muzeu Lotrinska, nechyběl ani volný čas na nákup suvenýrů a piknik v jarně rozkvetlém parku.

Po návratu do Remiremontu nás čekala slavnostní večeře na rozloučenou ve školní jídelně. A že to byla večeře na francouzský způsob, jak má být! Předkrm, hlavní chod v podobě bufetu, sýry, dezert a hlavně setkání učitelů, rodičů a dětí, kteří si v čilých rozhovorech vyměňovali postřehy z celého týdne.

Den sedmý – pátek 31. 3. 2017

Věděli jsme, že je to náš poslední den tady mezi lidmi, které jsme si i za tak krátkou dobu oblíbili. Ranní procházka k památníku sv. Romarika na horu Saint Mont, místo kde vznikalo původní osídlení oblasti, oběd a po něm hurá do výuky. Není se co divit, byli jsme zvědaví, jak to tady ve škole chodí. Rozdělili jsme se po třech a každá skupina si vybrala své dva předměty. A tak jsme byli někteří v hodině francouzštiny a dějepisu, jiní v biologii, matematice či v chemii. Věřili byste, že jedna vyučovací hodina tam trvá 55 minut a že výuka končí kromě středy klidně až v 18 hodin?

Poslední společné chvilky u večeře v rodině nebo v restauraci a chtě nechtě jsme se museli začít loučit. Autobus nás naložil i s kufry plnými dárků, objetí a slz nebylo stále dost. Nezbývalo než zatroubit a těšit se na říjen, kdy všichni zase přijedou k nám do Českého Těšína.

Den osmý – sobota 1. 4. 2017

Ještě před polednem jsme dorazili k našemu gymnáziu a sobotní maminčin oběd už čekal na plotně. Že by to byl apríl?