Síla lidskosti – Nicholas Winton

Naši žáci zhlédli dokumentární film o N. Wintonovi

 

23. října měli studenti třídy 1. A a zástupci dějepisných seminářů z maturitních ročníků možnost zhlédnout v kině Central dokumentární film Síla lidskosti – Nicholas Winton, kterým nás provázel moderátor a dramaturg Zdeněk Tulis.

 

 

 

 

    Autor: cs:User:Li-sung – Fotografie je vlastním dílem,
     CC BY-SA 3.0,
     https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2894575

 

 

Snímek popisuje neuvěřitelný hrdinský čin Brita Nicholase Wintona, který se během nacistické okupace zasloužil o záchranu 669 českých a slovenských dětí, z nichž měla převážná většina židovský původ. Pan Winton jim totiž po domluvě s rodiči na vlastní pěst zařídil cestu do bezpečné Británie, kam se děti dostávaly do milujících rodin, ve kterých o ně bylo postaráno a pečováno. Po válce se tzv. Wintonovy děti vrátily zpět do svého rodného kraje s jedním velkým přáním. Chtěly opět vidět své rodiče. Přání se téměř nikomu nesplnilo, 2. světová válka pobrala, co mohla. Úspěšně zachráněným dětem sebrala příbuzné, majetek, vzpomínky. V paměti jim však zůstalo, že je kdysi, před dlouhými a strachem prosáklými šesti roky, zachránil nějaký člověk. Jméno ani obličej neznaly. Jejich nové adoptivní rodiny byly vše, co jim zbylo. Ale bylo to dost na to, aby mohly vyrůst a začít budovat své vlastní rodiny. To vše opět zásluhou jen jediného iniciativního člověka, který podle jeho slov „jen“ dělal, co bylo třeba. Člověka, který věnoval šťastnou budoucnost ne jednomu, ne dvěma, ale hned 669 lidem!

Nicholas Winton pracoval jako burzovní makléř a humanitární pracovník. Sám byl židovského původu. Své zásluhy po dobu 50 let tajil a tvrdil, že na ně v podstatě zapomněl. V roce 1988 knihu s fotkami a jmény zachráněných dětí objevila jeho manželka téměř náhodou. Přeživší Wintonovy děti se tedy až po půl století dozvěděly, komu vděčí za život. Poté britská královna jmenovala Wintona sirem a prezident Havel mu předal řád T. G. Masaryka. Americký Kongres schválil rezoluci, která uznává odkaz Nicholase Wintona.

Příběhy, se kterými se svěřují zachráněné děti, se ve filmu prolínají se vzpomínkami samotného hrdiny. Velice dojemné vyprávění plné smutku, ale zároveň ohromné vděčnosti ze strany vyprávějících jakoby útočilo na slzné kanálky. Silný příběh o silném muži, který dokázal téměř neuvěřitelné, nám ještě dlouho poté ležel v hlavě společně s otázkou, jak by minulost vypadala, kdyby takoví lidé byli třeba dva. Nebo kdybychom takoví byli všichni.

Sir Winton nás před třemi roky bohužel opustil. Jeho odkaz však zůstane na věky. S námi, i s dalšími generacemi, které přijdou.

 

Klára Moravcová, OkA

Zpět na aktuality